Jeden svět v Kaplici

Autor: | Datum: 16.11.2016 - 00:00 | Zhlédnuto: 1275x
Jeden svět v Kaplici

Snad se na mě třída oktáva nebude příliš zlobit, když se s Vámi podělím o jejich postřehy z úterního filmového projektu Jeden svět na školách. Pro organizátory této akce, resp. pro učitele je totiž velmi důležité vědět, že jejich studenti se orientují v současném světě, nejsou lhostejní a chtějí ovlivňovat dění kolem sebe.


 

Beseda byla zajímavá, chvílemi velmi dojemná. Dnes ani nevíme, jakou svobodu vlastníme. Nevážíme si toho, neboť jsme o ni nikdy nepřišli a nikdy jsme o ni nemuseli bojovat. Doufejme však, že naše budoucí životy nebudou poznamenány další válkou a útrapami. Važme si toho, že máme možnost svobodných voleb a využijme ji. Jedině tak si můžeme do jisté míry zajistit svobodnou budoucnost. 

Adéla Proboštová

 

Součástí programu byla ještě beseda s pamětníky, konkrétně paní Weismannovou, která na vlastní kůži zažila poválečný odsun Němců, a panem Švástou, který se v mládí rozhodl z Československa nelegálně emigrovat. Oba se s námi podělili o velmi osobní zážitky a přiblížili nám, jaký byl život v tehdejší době. Oceňuji jejich ochotu odpovídat na všechny otázky, kterými je studenti zasypali, a dovoluji si vyslovit jedinou výtku - času vyhrazeného pro dotazy mohlo být mnohem více. 

Adéla Fischerová

 

Pokud mohu mluvit za sebe, tak pro mě bylo toto dopoledne nejen kulturním zážitkem – výkony známých českých herců ve snímku Swingtime byly opravdu bravurní, některé záběry vysloveně umělecké a efektní pastvou pro oko – ale projekt pro mě byl i zážitkem morálně obohacujícím. Po zhlédnutí filmu mi blesklo hlavou, jak mohou být lidé schopni takových nelidskostí, dopouštět se zrádných zvěrstev na lidech, kteří jsou přece svým způsobem stejní, jako jsou oni sami - mají touhy, sny, milují své blízké, pro které by udělali cokoliv na světě. Ráda bych řekla, že lidstvo se již poučilo, že lidé se k sobě dnes chovají s úctou a pokorou, že respektují povahovou, náboženskou, národnostní a rasovou rozmanitost. Bohužel aktuální události ve světě, ale i v České republice mě čím dál více utvrzují v tom, že lidstvo je nepoučitelné a odsouzené opakovat historii stále dokola a dokola.

 

Monika Ngo-Le

 

O trochu smutnější byl příběh Němky Elfridy Weismannové. Narodila se za první republiky v roce 1935 a dětství prožila v Kaplici. Jenže po válce v roce 1945 byla spolu s dalšími sudetskými Němci odsunuta pryč. S rodinou odešli do Linze do Rakouska. Paní Weismannová vzpomínala na své dětství v Kaplici a na to, jak těžké byly začátky ve válkou zničeném Rakousku. Bylo to opravdu dojemné a zajímavé vyprávění; především proto, že u nás se o tomto období českých dějin příliš nemluví. A to je špatně, protože i když vím, co byl odsun sudetských Němců, je mi toto téma mnohem vzdálenější. Ale proto mne její vyprávění opravdu zaujalo. Zdálo se ovšem, že v její paměti nezůstaly pouze negativní vzpomínky. Možná to je vzpomínkovým optimismem a odstupem let, možná tím, že byla jen malá holčička. A možná taky tím, že nakonec mohla být jen ráda, že odtud odešli, protože nakonec vyrůstala ve svobodné, demokratické zemi. Paní Weismannová se také díky tomuto projektu dostala poprvé do České republiky na oficiální akci. A i po tolika letech si pamatovala některá česká slova, to se mi hrozně líbilo.

Tereza Musilová

 

Zároveň se můžete podívat, co o této akci napsal Českokrumloský deník, a zároveň poslechnout rozhlasovou reportáž Českého rozhlasu Radiožurnál.

jeden svět na školách

radiožurnál_12:10